štěstí
Štěstí jako pojem vnímám různorodě v závislosti na tom,
v jakém stadiu života se nacházím a v jakém jsem celkovém rozpoložení
vůči okolnímu světu.
Chci tím říct, že v rámci vývoje mě, jako osobnosti se
mění impulsy, které ve mně vyvolávají pocit štěstí a podílí se na tom mnoho
faktorů.
V poslední době
mi přijde, že se mé nároky na všechny ty stimuly potřebné ke štěstí postupně
zvyšují a jen si říkám, kdy graf mé
náročnosti naroste do vrcholné apatie, kde už pocit štěstí vyvolat nelze.
Možná je člověk popudem společnosti zmítané reklamními spoty
a vládou marketingu naprogramován k umělému vytváření potřeb , kdy už není
schopen svéprávně rozpoznat co chce a potřebuje doopravdy. Takový člověk
zmatený propagačním systémem vládnoucím způsobem kdy se stává všudypřítomným už
nemůže mít radost např. z takového dárku, který dal/dostal když je ze
všech stran zahrnován informacemi, z kterých lze vydedukovat, že mohl mít
lepší/větší/výhodnější atd. Je jen nucen chtít víc a víc.
V tomto okamžiku člověk automaticky pozbývá schopností
být s něčím spokojený. Lidé co nemají chtějí mít, a lidé co mají, chtějí
víc.
Když ale opominu
zásah reklamního trhu, je štěstí jako takové velice relativní.
U sebe rozlišuji štěstí, které si vyvolávám uměle sama(např.
sladkosti, formy odměn…) a štěstí samovolné, které se mi dostavuje v čím
dál tím menší míře.
Kdybych byla schopná, slevit ze svých požadavků, jsem si
jistá, že bych byla šťastnější. Postrádám totiž u sebe radost
z maličkostí, která byla potlačena nejen tím, co žádám já od sebe, ale
také tím, co o de mě žádá okolí a myslím si, že se tento fakt dá pokládat za
současný problém lidstva obecně.
Člověk se dnes rozčílí velice snadno. Stačí otevřít noviny
nebo vylézt na ulici a pohybovat se mezi podobně naladěnou společností a jen se
nechat stimulovat všudypřítomnou nespokojeností.
Žijeme totiž synchronizovaně s okolní náladou a je
velice snadné jí podlehnout. Jen by mě zajímalo, jestli je možné před tímto
nátlakem pesimismu někam utéct a být individuálně šťastná a nebýt přitom
osočovaná z naivity, nedostatečné informovanosti či bezohlednosti.
S takovýmto přístupem vůči šťastným a veselým lidem se setkávám denně,
nutno podotknout že i sama u sebe.
Štěstí dnes totiž jako všechno ostatní podléhá módním trendům a v dnešní době je situace nastavená
tak, že je optimistický přístup k životu konfrontován s pouhou
kritikou okolí. Nikdo mu to totiž nepřeje..
Možná to všechno zavání alibismem a ignorací a možná svůj
názor s odstupem času změním(pevně v to doufám). Nechci odsuzovat
současné prostředí ani přístup lidí, kteří se v něm pokouší žít. Jen
konstatuji, co ve mně můj neobjektivní a zkreslený pohled na svět vyvolává.
Jsou to však možná jen opět mé přehnané nároky na lidské
chování a moje nespokojenost s okolím pravděpodobně pramení z mé
nespokojenosti sama se sebou.
Komentáře
Přehled komentářů
(tak jeste jednou)
autorku clanku naprosto chapu, v posledni dobe jsem na tom hodne podobne, ne-li stejne :)
hovno
(marthini, 3. 6. 2007 18:02)sme blbe pochopila princezno-netvrdim, ze ti je nekdo schopnej vyvolat stesti tim, ze ti neco da nebo neda a hlavne my dve nemame pravo se svoji soucasnou naladou toto tema vubec ssminovat
debilni
(Manndarinne, 1. 6. 2007 0:27)kdyby lidský štěstí bylo vyvolávaný jenom tim, co ti kdo dá, čim se obdaruješ sama, nebo co pro tebe kdo udělá, tak bys nebyla šťastná nikdy. A jestli ti dělá radost to, že sežereš tunu čokolády, tak to ti už vůbec nerozumim (ta mi totiž vůbec žádnou radost nevyvolává a naopak všechnu tu kterou sem horko těžko nabyla zkazí). Moje pravidlo zni: nic nečekat, nic nemít = nic neztratit. A hlavně DO IT YOURSELF. Pže jak si spravně poznamenala, radost ti nikdo nepřeje, tak nečekej, že ti jí někdo bude dělat... (kurva ja sem tak nešťastná...)
nice
(ondrash, 21. 6. 2007 12:43)